Jsme v našem studeném a prázdném vesmíru sami? Dokážeme s cizími bytostmi navázat kontakt a žít s nimi? S jakými následky? O čem vlastně jsou příběhy s mimozemšťany?
Když přijde rozhodující okamžik, dokážeme se rozhodnout správně? A poznáme, který okamžik byl ten rozhodující?
Příběhy s mimozemšťany jsou ve skutečnosti o nás. Jsme v našem studeném a prázdném životě sami? Dokážeme s cizími bytostmi navázat kontakt a žít s nimi? S jakými následky?
NANEBEVZETÍ
TERESA
Teresa nesnášela každodennost. Připadalo jí paradoxní, že co si pamatovala, nic jiného než každodennost nezažila. Kromě snů. Všechny dny byly černobílé, měly zastřený zvuk a obraz často poskakoval jako u starého slepovaného filmu. Části dnů někdy chyběly, ale to nevadilo, byly všechny stejné a děj, či spíš jeho absence, se dal snadno odhadnout. Sny byly naopak barevné a jasné, plné života, jakoby se odehrávaly v jiných dimenzích a na jiných planetách, s jinými, mnohem zajímavějšími bytostmi. Říkala si, že by tam dokázala žít navždy, ale nikdy k tomu nenalezla odvahu a vždy se nakonec probudila. Časem Teresa přestávala rozlišovat mezi sny a realitou, a jedinou její jistotou bylo, že každodennost je ta správná realita. Proto jí překvapilo, když se v ní jednou objevil Tesseract a zůstal s ní až do konce každodennosti.
TSC
Tsc nesnášel pojem planetární průzkumník. Od ovládnutí čtvrté dimenze je cesta na jiné planety jednodušší než přelet z jednoho měsíce na druhý. Co je opravdu složité je překonat kulturní šok z kontaktu s tamními bytostmi a být schopen objektivně prozkoumat jejich život, který je tak odlišný od toho našeho. Vyžaduje to nejen velké znalosti, ale i schopnost naprosté empatie a improvizace v sociálních interakcích. Vyžaduje to přiblížit se studovanému subjektu jak nejvíce to je možné. Tsc někdy žertoval, že to je jednoduché, stačí mít obě oči spíš zavřené a oba mozky totálně otevřené. Nejdůležitější je nenechat se přemoci emocemi a nepodlehnout pokušení propojit neslučitelné dimenze. I když ten pojem nesnášel, Tsc byl ideální planetární průzkumník, což se mu nakonec stalo osudným při setkání s pozemšťankou Teresou.
TESSERACT
Pojem čtyřrozměrné krychle je pro většinu pozemšťanů těžko stravitelný. Matematicky je možné jej uchopit pomocí vektorových prostorů, množiny všech podmožin, nebo jako kartézský součin dvou čtverců. Můžeme se dívat na různé projekce tessaractu do trojrozměrného prostoru nebo studovat jeho kresby na dvojrozměrném papíře, ale vždy tím ztrácíme důležité informace. Můžeme si také myslet, že čtvrtý rozměr je čas, a představit si otáčivé dveře, které ve třech rozměrech prostoru oddělují dvě místnosti od sebe, ale v čase jimi lze jako čtvrtým rozměrem projít. Nikdo z nás nemá ale fyzickou zkušenost s tím, že by tesseract držel v ruce, protože žijeme v realitě, která nemá dostatek dimenzí. TESSERACT=TERESA+TSC
TESSERACT=TERESA+TSC
ČTVRTÁ DIMENZE
(1) TESSERACT = TERESA + TSC. Video instalace (4:15 min), Denisa Dimitrovová (scénář, střih, režie), Adéla Leinweberová (scénář, kamera), Roman Neruda (námět, foto, zvuk), hrají Barbora Liška Karpíšková (Teresa), Radim Kučera (Tsc)
(2) NANEBEVZETÍ. Fotografie (digitální tisk, lightbox 85x58cm), Roman Neruda (foto), Adéle Leinweberová (koláž)
(3) TESSERACT. Objekt (kombinovaná technika), Barbora Liška Karpíšková
(4) ČTVRTÁ DIMENZE. Video instalace (0:42min), Lukáš Georgiev (kresba, animace), Roman Neruda (zvuk)
(5) GIFT SHOP. Objekt (kombinovaná technika), Adéla Leinweberová (porcelán)
(6) INTERAKTIVNÍ PRVKY. Radim Kučera (světlo, zvuk, senzory, programování, realizace), Roman Neruda (zvuk)
